Kubovy stranky.

Obrazky v sekci fotogalerie.

Stavba  kolejiště

Správné naplánování vašeho modelového kolejiště je ze všeho nejdůležitější, věnujte mu proto patřičné množství času. Podrobnější informace, hlavně nejčastější chyby, dopíšu později...:-)

Pokud na vlastní návrh netroufáte, je zde k dispozici několik plánků kolejišť, které jsou naskenovány ze starých publikací TT-Zeuke. Jednotlivé vyznačené kolejové díly již dneska samozřejmě nahradíte profilovým ohebným kolejivem.

Toto kolejové schéma znázorňuje jednokolejnou hlavní trať s odbočující tratí vedlejší, která končí v malém horském nádraží. Při použití dvou transformátorů je možný současný provoz dvou vlaků, které jsou nezávisle na sobě v provozu. Zatímco se ku příkladu nachází na hlavní trati osobní vlak (transformátor I), sjíždí do údolí z horského nádraží nákladní vlak určený pro vedlejší tratě (transformátor II). Rovněž tak můžete nechat přejet osobní vlak z hlavní trati, po výměně lokomotivy v nádraží, na trať vedlejší.

V nádraží v údolí je možné křížení dvou vlakových souprav. Vjíždí-li na kolej číslo 2 vlak ze směru vpravo, pak je třeba odepnout kolejový úsek číslo 3. Vjíždí-li v opačném směru, je úsek kolejí číslo 3 třeba odepnout. Vlak stojící na koleji číslo 1 pak může dostat příkaz k odjezdu. Kolejiště lze podle přání dále rozšířit. Podle možností můžete připojit ještě jednu základní desku, ke které směřuje odbočka označena Z.

Pro pokročilé přátele modelové železnice bude lahůdkou stavět právě toto kolejiště. Doporučujeme vám v tomto případě upustit od obvyklého způsobu stavby pomocí základní desky a použít pro stavbu tohoto kolejiště tzv. rámového způsobu. Tak budete mít při aranžování krajiny o mnoho lehčí práci, zejména tam, kde půjde o modelování terénních nerovností, pahorků, údolí, náspů atd.

Kolejiště obsahuje silně frekventovanou trať, která vede přes romantickou horskou krajinu (proudový okruh I). Vedle ní tu je vedlejší trať s průchozím nádražím a přípojnou kolejí k pile, kde bude patřit k vašim úkolům naložit klanicové a otevřené nákladní vozy řezivem (proudový okruh II). A konečně jednokolejná slepá trať se zastávkou, na které se uskutečňuje doprava cestujících z pily (okruh III). Pro provoz na kolejišti je zapotřebí 3 ovladačů.

Nádraží R je bezesporu středem kolejiště. Vykazuje výtopnu i dílny pro opravu a údržbu dieselových lokomotiv včetně odstavných kolejí pro nákladní vlaky a soupravy osobních vlaků. Kromě toho vám jsou k dispozici tyto možnosti:

kolej 1a: lehká motorová jednotka pro kyvadlovou osobní přepravu k pile a zpět,

kolej 1: slouží jako průjezdní kolej pro vlakové soupravy kolejového okruhu II (vedlejší trať),

kolej 2: pro přechod vlaků z vedlejší trati na hlavní trať a opačně,

kolej 3 a 4: pro vlaky hlavní tratě,

kolej 5: jako průjezdní kolej pro posun.

Na kolejích výtopny je možno odstavit 5 a na kolejích z dílen pro dieselové lokomotivy je možno odstavit 4 tažná vozidla. Ve skrytém nádraží pro prodlevu vlaků je možno odstavit jednu vlakovou soupravu, zatímco druhá volná kolej slouží pro průjezd vlaků.

Stavba ramu

Při stavbě nejjednoduššího kolejiště, které je jakýmsi oválem, lze použít jen základní desku. Ovšem i v tomto případě je nejlepším základem pevný rám (obrázek č. 1). Pevný rám spolehlivě unese jakékoli dílo a je zárukou trvalé soudržnosti kolejiště i jeho celkové pevnosti. To ovšem předpokládá, že rám je proveden tak, aby nedocházelo k jeho deformacím či rozvikláním. Ke stavbě rámu použijete hoblované a dobře vyschlé "fošny", jejichž spojení provedete truhlářským způsobem pomocí otvorů a čepů. Celý rám důkladně sklížíte a necháte dokonale zaschnout. Jak však.vidíte na obrázku č. 2, je dobré jednotlivé spoje pojistit vruty. Na vrchní stranu rámu nalepíte sololitovou desku a opět ji necháte dokonale zaschnout. K lepení použijete některé disperzní lepidlo.

Rám s vrchní deskou je tedy hotov a je možno přikročit ke stavbě vlastního kolejiště. První operací bude položení kolejí. Chybou by bylo připevnit kolejnice přímo na základní sololitovou desku. Výsledným efektem by totiž bylo umístění kolejí v nejnižším bodě. Ze skutečného provozu je však patrné, že trať nikdy nevede přímo "po zemi", nýbrž vždy po traťovém tělese. To je tvořeno náspy a viadukty, neboť nikdy nesmí dojít k zatopení tratě vodou. Tuto skutečnost je třeba respektovat i při stavbě modelového kolejiště. Stejně jako ve skutečné krajině necháte nejnižší úroveň modelové krajiny pro vodu (samozřejmě pomyslnou). Trať dostanete do potřebné výšky pomocí různých dřevěných špalíků, profilů a nástaveb.

Také tvar vlastního tělesa trati vyříznete ze sololitu nebo z překližky a připevníte ho na zmíněné špalíky. Technologii této části stavby vidíte na obrázku č. 3. Těleso vyříznete vždy o něco širší, než jsou kolejnice. Získáte tak ideální podklad pro budoucí násep. Při lepení špalíků, profilů, nástaveb i vlastního tělesa tratě však nesmíte pospíchat, před další operací vždy necháte lepidlo dokonale vytvrdit - proschnout! Stejně jako u rámu je i nyní vhodné sáhnout po nějakém spojovacím materiálu, v tomto případě použijete hřebíčky.

Pokud se na kolejišti vyskytuje úsek se stoupáním, je třeba vzít v úvahu možnost modelových lokomotiv i věrnost stoupání ve srovnání se skutečností. Stoupání by v žádném případě nemělo být větší než 5 cm na 1 m délky tratě. I tak je to velký rozdíl proti skutečnému provozu. Pokud není na budovaném kolejišti dostatek místa, je lepší se pro začátek výškovým rozdílům vyhnout.

 Připevňování kolejí

To lze udělat dvojím způsobem - lepením nebo malými hřebíčky. V prvním případě je potřeba dbát, aby kolejnice dokonale přilnuly k podkladu. Nejlepší je do vytvrzení lepidla kolejnice zatížit vhodnými těžkými předměty. Pokud se rozhodnete pro připevnění kolejí pomocí hřebíčků (používají se drobné čalounické nebo speciální modelářské hřebíčky vyráběné pro tento účel), musíte pracovat velmi pečlivě a s citem. Kolejnice se kladívkem snadno poškodí. Je si třeba uvědomit, že na správném položení kolejnic závisí budoucí modelový provoz. Proto je potřeba každý nově položený úsek prověřit, zda jste někde neudělali chybu či zda není některá kolejnice poškozena. Po dokončení díla je zpravidla na opravy pozdě.

Štěrkování kolejí

Při pokládání kolejnic lepením lze současně opatřit koleje štěrkem. Při štěrkování využijete podklad natřený lepidlem a po uložení kolejí (dříve, než začne lepidlo zasychat) nasypete mezi pražce imitaci štěrku. Tu lze koupit ve specializovaných modelářských prodejnách ve formě obarvených drobných kamínků, drceného korku či obarvených pilin, přičemž imitace štěrku existuje v různých odstínech. Pokud jste koleje připevnili miniaturními hřebíčky, dotvoříte štěrkové lože současně s okolním terénem.

Umístění a čištění kolejí

Než se však rozhodnete pro stavbu modelové železnice toho či onoho měřítka, měli byste dobře zvážit velikost prostoru, který máte k dispozici. Pomoci by vám měl obrázek č. 1, n~ kterém naleznete graficky znázorněnou nejmenší plochu nutnou k vybudování nejjednoduššího kolejiště (oválu ve velikosti H0, TT či N). Druhým problémem je zvolení vhodného místa k uložení budoucího kolejiště. Platí zde následující zásady; prostor musí být naprosto suchý, neměla by se v něm prudce střídat teplota, měl by být spolehlivě utěsněn a chráněn proti prachu, jeho plocha musí být tak velká, aby se do ní vešlo celé kolejiště, nemělo by na něj dopadat přímé sluneční světlo a je nutné, aby byl dobře přístupný. Podívejme se však na jednotlivé body podrobněji.

Otázka vlhkosti je základní otázkou v posuzování vhodnosti místa. Vlhké prostředí způsobí, že veškeré kovové součástky zkorodují, zkroutí se dřevěný rám kolejiště, povolí lepené spoje, a navíc může dojít k tvorbě plísní. Rovněž prudké kolísání teploty způsobuje srážení mikroskopických kapiček vody na kovových součástkách a tím již popsané závady. Dalším nelítostným škůdcem je prach. Kola lokomotiv i vozů ho na sebe nabalují, čímž se vytváří neviditelný "film", jenž má za následek zhoršenou vodivost. Postupně dochází k jiskření a opalování kol, kontaktů či sběračů. To pochopitelně škodí elektromotorům a ložiskům, navíc prach na kráse nepřidá ani vlastnímu kolejišti. Pokud budete stavět své první kolejiště, je dobré navrhnout ho jako celek. Složitější a tím i rozměrnější kolejiště se totiž skládají z několika celků, což s sebou přináší řadu technických problémů, o kterých si řekneme později.

Ani sluneční světlo není vítaným pomocníkem. Je-li kolejiště delší dobu vystaveno slunečním paprskům, barvy začnou blednout ("šisují"), a navíc při prudkém slunci se může povrch kolejiště tak zahřát, že se některé jeho části zkroutí. Nebude-li proto kolejiště v provozu, je dobré ho chránit lehkým světlým přehozem. Důležitý je dobrý přístup ke kolejišti, a to jak z důvodu případných oprav, tak i pravidelného čištění. Čistota je neoddiskutovatelnou podmínkou bezporuchového provozu. Z těchto důvodů nedoporučujeme ukládat kolejiště ani jeho jednotlivé části či modely do sklepních nebo půdních prostor. Před započetím stavby však nejlépe uděláte, když se o umístění kolejiště poradíte s rodiči. Vyvarujete se tak případnému zklamání, kdyby zbytek rodiny nehoroval pro vaše velkorysé plány.

Modelování terénu

Dříve, když byly k dostání pouze klasické materiály, modeláři vytvářeli krajinu pomocí kostry zhotovené z překližkových žeber. Žebra odpovídala terénním nerovnostem, prostor mezi nimi i mezi příčkami byl vyplněn zmačkaným novinovým papírem. Tím se celá kostra zpevnila a modelář ji dále potáhl balicím papírem s kousky lněné látky. Potah byl na kostru přilepen nebo přitlučen a po dokonalém zaschnutí dále povrchově upravován. Další možnou variantou bylo vytváření terénních nerovností pomocí drátěného pletiva a sádry. Pokoj modeláře ale připomínal sochařskou dílnu, o důsledcích pro ostatní členy rodiny nemluvě.

Dnes se nabízí řada postupů, díky kterým lze pomocí nových modelářských materiálů zobrazit modelovou krajinu daleko snadněji. Například firma Busch nabízí pro železniční modeláře speciálně vyztuženou lepenku, z které lze snadno vykrojit nejrůznější profilované příčky zamýšlené krajiny. Na sestavenou kostru se připevní dobře tvarovatelné jemné drátěné pletivo, které se dále potahuje krepovým papírem, a základ krajiny se dotvoří speciální hmotou podobnou sádře.

Dalším novým modelářským postupem je vytváření krajiny pomocí důmyslného stavebnicového systému, který dala na trh firma Noch. Kostra krajiny je postavena stavebnicovým systémem z dřevěné a plastové kulatiny propojené spojkami, což umožňuje zhotovení konstrukce požadovaného tvaru. Také na tuto konstrukci se připevní speciální papírový potah, který dotvoří základ budoucí krajiny.

Je pravda, že nové modelářské materiály se především využívají v zahraničí, neboť u nás jsou velmi drahé. Český modelář raději peníze ušetří a investuje do nákupu železničních vozidel, budov či figurín. Nicméně i u nás se běžně používají nové materiály, především pěnový polystyrén. O této technologii si však řekneme až příště.

V posledním pokračování naší modelářské miniškoly jsme se podívali do zahraničí, respektive na to, jakým způsobem modelují krajinu západní železniční modeláři. Řekli jsme si také, že český modelář raději investuje do některé pěkné lokomotivy a krajinu si vytvoří "svépomocí". Nejschůdnější cestou je vymodelování krajiny pomocí pěnového polystyrenu. Pěnový polystyren se dobře obrábí, je lehký i pevný. Navíc s jeho získáním není žádný problém, neboť v naprosté většině tvoří vyplň transportních krabic pro televizory, radiopřijímače, ledničky, pračky a další spotřebiče.

Při tvarování krajiny je nejlepším učitelem příroda sama. Není proto od věci, když se mladý modelář vypraví před stavbou na výlet do blízkosti železniční tratě. Zde si prohlédne náspy, skalní zářezy, propustky apod. a své poznatky zaznamená na papír. Doma pak může poznanou skutečnost realizovat ve zmenšeném provedení.

Jak ale postupovat při tvorbě krajiny? Lupenkovou nebo tavicí pilkou nařežete jednotlivé bloky a slepíte je k sobě disperzním lepidlem (Herkules nebo Tenyl pozor, jiné lepidlo, zejména na bází acetonu, polystyren zničí!). Při sestavování bloků mějte na paměti úbytek materiálu při opracovávání. Z toho důvodu doporučujeme slepit raději více kusů pěnového polystyrenu, bude se po vytvrzení lepidla snáze opracovávat. Větší kopce, svahy či další terénní nerovnosti je možno stavět jako duté, neboť konstrukce slepená z bloku je velmi tuha. Při opracováváni polystyrenu však nesmíte zapomenout na zachování správného profilu tratě. Ten musí být v celé délce průjezdný, v delších tunelech je potřeba udělat několik montážních otvorů pro čištění kolejí, případně k vyproštění vykolejené soupravy.

Máte-li z polystyrenových bloků postaven základ tratě, necháte celé dílo dokonale zaschnout. Větší plochy zatížíte a lepené spoje pojistíte proti posunutí kulatými špejlemi. Případné skuliny je možno doplnit drobnými úlomky polystyrenu. Po dokonalém vytvrzení lepidla je možno pěnový polystyren opracovat načisto. Nejprve přijde ke slovu ostrý nůž, kterým ořežete povrch nahrubo, a základ krajiny dokončíte pomocí brusných papírů různé drsnosti (od hrubých k jemným). Na opracovaný povrch nanesete štětcem disperzní lepidlo a krajinu potáhnete krepovým papírem, který opatrným tupováním štětcem zatlačíte do povrchu. Krepový papír zakryje případné drobné polystyrenové kuličky a další drobné nerovnosti. Navíc usnadní pozdější nanášení barev a lepidla k vytvarování skalních útvarů.